Cestopisy
Hallstatt, Dachstein… Velikonoční dámská jízda


Koncem března mi volá kamarádka, co že dělám na Velikonoce. Koukám do prázdnýho diáře a asi za půl minuty, během který jsem si vygooglila takovou tu fotku kostela na břehu jezera, si zapisuju, že jedeme na výlet. Čtyři holky, jedno auto, hodně jídla a nějaká ta lahev bílýho - to zní jako plán…
Vietnam


Další asijská zastávka je tady. Exotickou a vyhlášenou kuchyni (to především 😊), přírodu, kulturu i památky komunistického Vietnamu jsme měli v hledáčku už dlouho. Jsem ráda, že jsme to stihli teď, protože cestovní ruch se v této zemi začíná rychle rozjíždět… Vyrazili jsme ve čtyřech a vzali jsme to pěkně ze severu na jih…
Za přírodou Nového Zélandu


To, že se někdy podívám na Nový Zéland, mi připadalo jako nesplnitelný sen ještě při cestě na letiště... Letenky Praha - Auckland za šestnáct tisíc byly prvotním impulzem, kdy se začal sen měnit na skutečnost. Následovalo pár měsíců příprav, nákupů a plánování - než mi to pořádně došlo, seděla jsem na Ruzyni s průvodcem v ruce…
Thajsko


Thajsko na mém travel bucket listu neobsazovalo přední příčky. Přesto, když jsme jednou něco oslavovali, mě k tomu kamarádi ukecali (myslím, že to tenkrát nedalo moc práce, já se přece podívám ráda všude, že)… Jak už to tak bývá, tak tyhle hurá plány úplně nevyšly, z původní čtyřky jsme zbyly jen já a Terka. Nakonec jsme to daly dohromady s Kačkou a Játrem a dovolená plná zážitků, sluníčka a především jídla, mohla začít.
Amsterdam – prodloužený víkend


Brácha s Terkou jsou super společníci na cesty. Už jsme párkrát přemýšleli, kam spolu zase vyrazíme. Nakonec jsme koupili letenky s EasyJetem do Amsterdamu. Celé plánování provázely vtípky na coffee shopy, jak jinak. Nakonec jsme v žádném nebyli, protože jsme se shodli na tom, že jak je to legální, vůbec nás to neláká :).
Norsko – road trip


Do Norska jsem se chtěla podívat už dávno, ač raději podnikám výpravy na jih. Norsko se ukázalo jako ideální místo, kde spojit letní a zimní dovolenou - jednu chvilku opalovačka v tričku a zanedlouho se brodíme po kolena ve sněhu. Během našeho road tripu jsme nestačili vycházet z úžasu nad krajinou plnou fjordů, ledovců, hor i vodopádů. Sluníčko může svítit i o půlnoci, najdete tu nejdelší silniční tunel, trolly a polární záři…
Když se na jednom ze serverů s akčními letenkami objevil Bergen za čtrnáct stovek, neváhali jsme ani chvilku. Pro Míšu to byla druhá návštěva – před necelým rokem sem vyrazili s pár kamarády na pánskou jízdu.
Paříž


V září jsem se konečně podívala do Paříže. Bydleli jsme nedaleko baziliky Sacré Coeur, ubytko jsme našli přes airbnb.com - super lokalita a pěkná, i když trochu křivá, tři plus jednička za dobrou cenu. Počasí vyšlo nad očekávání. Bundu ani mikču jsem nevytáhla z batůžku. Obešli jsme všechny nejprovařenější památky, centrum a všelijaká zákoutí a jeden den jsme strávili ve Versailles. Za zázrak považuji, že jsme se (hlavně já) neztratili v metru.
Gruzie - Výlet do Kutaisi a okolí


Wizz Air začal nabízet letenky za pár korun z Katowic do Kutaisi - slovo dalo slovo a dvě auta se vydávají na cestu směr katowické letiště. Gruzie pro mě do té doby byla především postsovětská republika s konflikty v Osetii a Jižní Abcházii, ale musím říct, že má opravdu co nabídnout – nádherná příroda, zajímavá architektura, srdeční lidé, nízké ceny, pálenka a koprová pizza - tak se mi Gruzie představila při našem prvním (doufám, že ne posledním) setkání. A také konečně přišla vhod moje srandovní ruština.
Madeira


Portugalský “ostrov věčného jara” ležící v Atlantickém oceánu je jedno z mých nejoblíbenějších míst. Moc ráda poznávám nová místa, kultury, lidi…, ale na Madeiru bych létala klidně jednou za rok!
Na podzim v roce 2009 jsem poprvé vyrazila někam sama a poprvé v životě jsem letěla (na letišti už to chvilku vypadalo, že mě taťka poveze zase domů, ale svůj stále trvající strach z létání jsem nakonec překonala) a když jsem z letadla viděla, jak se blížíme k malému ostrůvku, zamilovala jsem se - do cestování i do Madeiry. Také jsem si koupila svoji první zrcadlovku Nikon D70 a metodou pokus – omyl jsem se začala učit fotit. Letěla jsem to tam v podstatě omrknout, byl to takový “Erasmus warm up”. Následující letní semestr mě totiž čekal právě na Univerzitě ve Funchalu, hlavním městě ostrova. Nejela jsem úplně do neznáma - znala jsem pár “erasmáků”, co studovali u nás v Pardubicích, především Pedra, který mi pomáhal s portugalštinou. Díky němu jsem poznala všechna zákoutí Madeiry, která ani nenajdete v žádných průvodcích.
V lednu 2010 jsem si tedy zabalila kufr a Madeira se na půl roku stala mým domovem. O tři roky později jsem se přihlásila na Erasmus pracovní stáž. Chtěla jsem letět na Azorské ostrovy nebo do Porta. A na poslední chvíli jsem sehnala stáž ve Funchalu, nějak se mi zastesklo :).