Letenky jsem koupila z Vídně za tři tisíce, k tomu jsem radši dala covid storno, v době nákupu letenek (listopad 2022) to celkem frčelo. Zabookovala jsem parkoviště u vídeňskýho letiště - na špatný datum, takže den před odletem jsem sháněla plán B, no jo, za blbost se platí, ale nakonec to vyšlo docela na pohodu. Hlavně, že si čepuju vodu z kohoutku za odbavením, abych ušetřila, ale pak bouchnu dvoje parkovný… Jo, štve mě to ještě teď 😀. Hotel jsem našla pěknej, se snídaní a u stanice metra Dubai Internet City. Dál jsem měla předem koupený vstupenky na Burj Khalifu a akvárium a výlet do pouště. Poprvý vyrážim bez foťáku, takže budu fotit tou svojí čínskou kalkulačkou, tak jsem zvědavá (edit: jak moc je to špatný, jsem zjistila, když jsem fotky stáhla do PC. Ty hezčí jsou od taťky, no…).

Vybaveni svačinkou od maminky jsme v pátek brzo ráno vyrazili směr Vídeň. Na benzínce před hranicema jsme si koupili kafe a snědli štrúdl (díky, mami). Vše jsme zvládli na čas, i když chvilka paniky kvůli nehodě na dálnici mě neminula. Seděli jsme překvapivě vedle sebe, taťka místo u okýnka, ale bez okýnka a v poslední řadě, což je fakt divný, když celý letadlo už je ve vzduchu a my pořád na zemi

Přiletěli jsme večer - let je cca šest hodin a časový posun při zimnim čase tři hodiny. Při pasovce každý dostane simku, která platí 24 hod a je na ní 1GB. Takže jednu simku jsme aktivovali v sobotu ráno, a druhou v pondělí, v neděli jsme internet nepotřebovali, tak nám to pěkně vyšlo. Koupili jsme Nol card, kterou potřebujete na městskou dopravu a busem a metrem se dostali na náš hotel Atana. Pokoj máme pěknej, s výhledem na bazén, bohužel v druhym patře, protože se mi nechtělo dávat příplatek za výšší patra. Jako večeři jsme snědli zbytek baget od mamky a dobrou.

Z pláže do Downtownu

Vstáváme brzo a vyrážíme na hotelovou snídani - taky ty hotelový snídaně milujete? Vajíčka, palačinka, francouzskej toast, tři kafe, džus a meloun, u toho ukazuju taťkovi v průvodci a mobilu dnešní plán. Pak zabalíme batůžky a vyrážíme na metro. Třikrát taťkovi kladu na srdce, aby si nezapomněl tu kartičku na metro a můžete hádat, kdo si musel koupit novou, protože je dement? Jo, dal mi to docela sežrat, připisuju si to na účet hned za to parkování. Popojedeme pár zastávek - červená linka je nadzemní a táhne se napříč celou Dubají, takže nehrozí nějaké bloudění a ještě se člověk celou cestu může kochat výhledy na moře a mrakodrapy, mezi kterými se krčí mešity. V metru to trochu vypadá jak ve čtvrti Little India na Penangu, jo a poslední vagón je vždy pouze pro ženy. Přestoupíme na bus, který nás zaveze na Kite beach, pěknou pláž kousek od plachetnice, tedy Burj Al Arab. Koupeme se, procházíme, opalujeme (já klasicky spaluju) a tohle pohodový dopoledne zakončíme v bistru SALT na pláži, co nám doporučila Néža.

Po jídle vyrážíme do Downtownu, při čekání na bus oceníme klimatizovanou zastávku. Downtown Dubaj je moderní čtvrť, kde najdete ikonickou Burj Khalifu a Dubai Mall. Takže NEJvyšší budova světa a NEJvětší obchoďák světa. Myslím si, že o obojím asi všichni už někdy slyšeli nebo četli, ale až na místě člověka ohromí, jak velký to všechno vážně je. Jelikož já se ztratim i v pardubickym Afíčku, Dubai Mall mi dal vážně zabrat. Neměli jsme v plánu se tu nějak zdržovat, ale než jsme se propletli ke vstupu na mrakodrap, viděli jsme z obchoďáku celkem dost :-D. Lístky už jsme měli, tak jsme čekali jen rychle postupující frontu na výtah, kterej teda lítá rychlostí blesku, čehož jsem se bála, ale v té kabince to člověk nepocítí. Výtah není prosklený, ale na jeho stěnách je projekce, takže to vypadá, že koukáte ven. Vyhlídková patra jsou ve výšce 452 metrů. Procházíme kolem dokola a užíváme si výhledy. I když je vstup celkem darda, tak to za to určitě stojí. Koupila jsem kombinovanou vstupenku ještě s akváriem, takže se po tomhle vydáme za rybičkama. Už z dálky je vidět velká prosklená zeď, kde jsou i žraloci. No, místní peníze z ropy umějí opravdu utratit 😊. Procházíme tunelem pod akváriem a pak si projdeme ostatní patra, kde jsou třeba i aligátoři a další zvířátka. Ve food kurtu si dáme večeři a pak je čas na další zážitek - konečně se smráká, takže o slovo se hlásí fontána (taťka ji přirovnává k tý Křižíkově). Je tu docela narváno, ale chytneme hezký místa vedle brazilskejch babiček, který, stejně jako já, taky brečej, když se rozezní Andrea Bocelli, Con Te Partiró. Celej dav ztichne a na Burj Khalifě je v pozadí projekce, fontána tryská do výšky a je to všechno osvětlený, já jsem holt cílovka takovejch kýčů. V nohách máme 25 tisíc kroků, ale rozhodneme se pro další dubajský NEJ. Taťka je velkej lyžař, takže chceme omrknout sjezdovku, které je v druhym největšim obchoďáku Mall of the Emirates. Na hotelu ještě stihneme večerní koupačku v bazéně a v telce Krejčíkovou, která tady za rohem ovládla Dubai Championship.

Marina a výlet do pouště

Nedělní ráno zahájíme opět pestrou hotelovou snídaní a vyrazíme na druhou stranu metrem, do Marina Dubai. Přístavní čtvrť plná mrakodrapů, luxusních hotelů, a jachet. Takhle ráno tu ještě není moc ruch, procházíme se po nábřeží a obdivujeme všechny budovy. dojdeme až na JBR pláž, kde už je celkem zaplněno a nachází se tu NEJvětší ruský kolo na světě, z kterýho máte výhled na NEJvětší uměle vytvořenej ostrov Palm Jumeirah (jo, je to TA palma). my ji vidíme jen z pláže, takže to úplně neoceníme, zas nemusíme mít všechno 😊. Teď už je čas vydat se zpátky, abychom byli ready na pouštní dobrodružství. Shodneme se, že jsme ještě přecpaní ze snídaně, tak jen koupíme bagetu a ušetřený čas využijeme na bazén.

Pak nás vyzvedává džíp a společně s dalšími čtyřmi lidmi vyrážíme do pouště. Popravdě jsem neměla moc očekávání, brala jsem to jako klasickou turistickou past a ještě mi to přišlo podezřele levný - já moc tyhle turisťárny nevyhledávám, ale vrátila jsem se nadšená.

Nejdřív jsme jeli na místo, kde si lidi mohli zajezdit na čtyřkolce. Taťka se toho nebál a brázdil duny jako profík no a já ho natáčela. S náma tu jsou holky z Kyrgyzstánu, který neuměj anglicky, takže jim s taťkou naší dost bídnou ruštinou překládáme, protože řidič je z nich docela zoufalej. Každopádně obdivuju, že se toho nebojej a cestujou. Pak přichází to nejlepší. Jízda na dunách. Pro mě, jako člověka, kterej by nešel ani na centrifugu a největší adrenalin je asi jízda na eskalátoru, je to vážně něco. Aram zkoukne, jestli máme pásy a ladí volume doprava, my začínáme lítat na dunách, nechápu, jak při tom může ještě řídit. Vždycky z ničeho nic strhne volant, chvilku není vidět žádný písek a pak letíme z duny dolů a zase vyjíždíme další, já i holky pištíme a smějeme se. Pro mě asi nejlepší zážitek. Všichni řidiči musejí mít kurz a vlastní auto, který je dost často na servise s tlumičema, na to všechno se pak Arama vyptávám. Při západu slunce se pak po dunách procházíme, holky vystřídaj na fotku asi deset outfitů a jedeme do kempu, kde nás čeká večeře a show. Ještě předtím se můžeme projet na velbloudovi, něco koupit (mile mě překvapilo, že ale nikdo nic nenutí atd), dát vodnici nebo se nechat pokreslit henou. Jelikož mi lístky na tuhle tour do pouště přišly docela levný, koupila jsem nějaký VIP, na což jsem úplně zapomněla. náš řidič Aram mě s taťkou vede na takovou dřevěnou tribunu, kde je už pohoštění a asi dvě další skupinky lidí. Ostatní sedí dole a na jídlo musejí do fronty, nám pan kuchař sám přinese asi deset chodů, nesníme ani půlku, nabízím Aramovi, aby si přisedli s ostatními řidiči, ale asi nemůžou, tak jen koukaj, jak se cpeme. U toho koukáme na různá vystoupení, jako je fire show nebo Tanoura. Na hotel jsme přijeli lehce po desáté, přecpaní nejen jídla, ale i zážitků.

Stará Dubaj - Deira a Bur Dubai

Do rána nám překvapivě vytrávilo, tak opět sedíme na snídani, tentokrát jsme si přispali, tak už je otevřená hotelová teráska. Nad voňavou kávou opět koukáme do průvodce, dnes už naposledy, protože večer odlétáme. V plánu je stará část Dubaje, z které je to pak na letiště kousek. Zabalíme naše příručáky a vyrazíme. Tentokrát nás čeká přestup na druhou linku metra, zelenou, které obsluhuje právě tuto lokalitu. Po cestě ale ještě střihneme jedno NEJ, také známý největší obrazový rám.

Pak už se ocitáme v úplně jiném světě, mrakodrapy nahrazují nízké zděné budovy, ve většině míst nejezdí ani auta. Procházíme se podél řeky Dubai Creek. Tady ční mešity nad ostatní budovy, ne jako v moderní Dubaji. Nejdříve si projdeme Bur Dubai a pak Deiru, která je známá pro různé súky, tedy tradiční trhy - třeba se zlatem nebo kořením (tam mi to připomene vůní Taškent). Na zlatym súku je údajně najednou minimálně deset tun zlata a když vidím ty výtvory, docela tomu i věřím. Myslela jsem, že taťka třeba něco mamce zakoupí, ale už má prej magnetku z Burj Khalífy, tak jdeme dál.

Pomalu nabíráme směr letiště, náhodně objevíme skvělý bistro, trochu nás děsí, že tam nikdo není, ale hodnocení to má dobrý, tak se nadlábneme, s číšníkem si zanotujeme, že Erling Haaland is the best a vyrazíme na letištní autobus. Po cestě je Marriott, tak ho jdem bráchovi vyfoti, aby viděl, jak si vedou jiný pobočky, v dálce za Marriottem vykukuje Burj Khalífa, tak se s Dubají pomalu rozloučíme.

Na letišti stojíme ve frontě za stejnou partou lidí, jako když jsme letěli sem, vyměníme zážitky a já jim v duchu děkuju, že nejsem nejčervenější Čech v letadle. Ještě si udělám procházku k příletum, odchytim první baťůžkáře a dám jim ty kartičky na MHD, ještě na nich dost zbejvá, tak snad si Dubaj borci z Amstru taky užili 😊. Po půlnoci jsme ve Vídni, vyzvedneme auto a vyrážíme do Peček. Celou cestu dělám taťkovi společnost a povídáme si, co jsme zažili, o fotbale a pak se taťka zeptá, kam pojedeme příště, tak mám radost, že se mu se mnou snad líbilo…