Soluň a Meteora

Letíme z Bratislavy za hubičku s Ryanairem. Štefánikovo letiště nás teda trochu zaskočilo. Je to taková větší garáž, která se otevře až dvě hodiny před odletem. 

Na soluňském letišti najdeme autobus do města. Stánek s lístky je zavřený a ten v busu nefunguje, tak řidič jen mávne rukou a všech milion cestujících odveze zadarmo. Miluju jižanský přístup! Venku už je tma, ale všude svítí taverny, nikdo nikam nespěchá, sem tam vykukuje nějaká památka. Říkáme si, tady se nám bude líbit. Ale to ještě nevíme, jak moc!

Ubytování máme přes booking, krásnej apartmánek s balkonem v centru. Dojídáme zbytky svačiny, u toho koukáme na Mamma Mia! a Slavii, jak přes Klokany míří do finále MOL Cupu. Postel má nejlepší matraci na světě – musím to zmínit, protože jsme o ní vydržely mluvit celý náš výlet a vlastně na ni vzpomínáme dodnes. 

Kdo čekal, kdy se nás výlet tradičně zvrhne v degustační jízdu, je to právě teď. Jestli něco umíme, tak zmapovat si předem terén = najít nejlepší místa na snídani, kafe, svačinu… Jen teda jedno doporučení – nedávejte si „greek coffee“ je to něco jako turek, ale místo lógru je tam takové divné bláto, americano to jistí! Po obrovské snídani vyrážíme po památkách – antika, byzantská kultura, osmanský vliv, prvky Balkánu, to vše na pozadí středomořské pohody. Symbolem města je Bílá věž, kterou najdete na dlooouhé nábřežní kolonádě (potkáte tu také Alexandra Velikého i moderní instafriendly instalaci deštníků). Na prohlídku centra není potřeba řešit MHD, všechno si krásně projdete, na návštěvu města stačí jeden až dva dny (záleží, jestli si chcete v muzeích číst všechny cedulky jako Péťa v Krakově nebo razíte heslo „památky zvenčí restaurace zevnitř“, jako my). Soudobá Soluň stojí na té historické, dalo by se říci – památky jsou pod úrovní terénu a nacházejí se různě po městě, což se mi hodně líbilo – sídliště a uprostřed Galeriův palác. Místní kolem toho chodí venčit psy, jako by se snad ani nejednalo o skoro dva tisíce let starou památku. Hodně se mi líbila Rotunda a Galériův oblouk, Římské fórum a Bazilika sv. Demetria nebo katedrála Hagia Sofia – nejstarší křesťanská stavba. Naopak se nám nelíbil Afroditin palác (možná mohli do průvodce napsat, že už tam tak 1000 let nestojí 😊 ). Zato Afroditin dortík v nedaleké kavárně nám trochu spravil náladu. Prostorné Aristotelovo náměstí nám zase připomínalo Karlovy Vary. Při toulkách po stopách historie jsme se zvládly přimotat do demonstrace i k natáčení nějaké romantické komedie, takže zážitků jsme měly opravdu dost. Kamču asi nejvíc zajímaly všechny toulavé kočky, kterých je tak pět na metr čtvereční, mě zas nejvíc zaujala balkónová kultura Soluňanů – takhle obrovský scheflery?! Potom, co se z nás staly odbornice na byzantskou kulturu jsme se vrátily k tomu, co nám jde nejlíp – noste na stůl!

Nejlepší na řecký kuchyni jsou asi předkrmy. Feta. Třeba smažená s medem! Cuketové koule, ty jsou fakt dokonalé. Tzatziky, ty asi představovat nemusím, plněné listy vinné révy v řeckém týdnu v Lidlu také seženete. K tomu všemu pita a ten dokonalý olivový olej, to je porno. Pak přišly na řadu mořské plody, vše jsme spláchly retsinou a dobrou.

Další den jsme měly v plánu výlet na Meteoru. Předem jsem zarezervovala auto, kousek od půjčovny jsme posnídaly, zjistily jsme, že hrancle k snídani jsou v Řecku docela standartní záležitost a vyrazily. Kamča za volantem, já jako passenger princess, jak mi ve srandě říká. Cesta sice trvá necelé tři hodiny, ale rozhodně stojí za to. Můžete vyrazit i organizovanými výlety, my radši po vlastní ose. Meteora je oblast s pískovcovými skalami, na kterých pravoslavní mniši vystavěli nádherné kláštery – mnohdy se mluví o osmém divu světa. A místo vám opravdu vyrazí dech. Šest klášterů je přístupných veřejnosti, každý je trochu jiný, nejvíc se nám líbila intimní atmosféra ženského kláštera. Nechápeme, že tohle všechno bylo vybudováno jen za pomocí kladky. Ženám, pokud nemají dlouhé oblečení, u jednotlivých vstupů klášterů půjčují dlouhé sukně.

V sezoně je docela oříšek parkování, duben je ještě mimo sezonu, můžeme jen doporučit. Nejen kvůli vytíženosti, ale i plahočit se na ty skály v třicítkách by se nám moc nechtělo. Koček tu mají také dost 😊 Potom, co jsme se dostatečně vynadívaly a navštívily všechny přístupné kláštery, jsme v nedalekém městečku obsadily další tavernu, zkusily souvlaki, musaku a princess si dala i místní pivo. Tohle místo určitě doporučuju navštívit (myslím Meteoru, ne tavernu.. i když tu taky) – kouzelná atmosféra, klid a dokonalé výhledy.

Po návratu jsme pokračovaly v obžerství, už jsme měly jen malý hlad, tak jsme si daly dohromady pět předkrmů a retsinu, což nám přišlo skvělé, že ochutnáme od každého něco.

Náš poslední den jsme vyjely nad město, kde jsou krásně zachovalé městské hradby, opevnění, několik kostelů – ten nejhezčí, největší a zároveň nejmladší (1997) – svatého Pavla, byl bohužel zavřený. Z okolí hradeb je nádherný výhled na celé město, kolonádu i přístav. Zpátky do města jsme to vzaly přes útulnou a fotogenickou čtvrť Ano Poli.

Znovu jsme se prošly kolonádou, tentokrát k přístavu, kde jsme zhltly řecký salát a k němu pivo a koukly jsme i na tradiční trhy. Našly jsem krásný krámek se suvenýry a vybraly pěknou tavernu, kde jsme čekaly na cestu na letiště. Ještě na letišti jsme na netu hledaly řecký restaurace v Praze a já řecký obchůdek, některý věci teď nutně potřebuju ke svému životu.

Girl gang na Zakynthosu

Dva měsíce po návštěvě Soluně nám už vytrávilo, tak jsme sbalily ještě Ivanku a Lůcu a vyrazily jsme si válet šunky na Zakynthos. O plážových dovčách se tu moc nerozepisuju, ale pár řádků si tento ostrov zaslouží. 

Letěly jsme z Prahy, dají se vychytat pěkné ceny za letenku, ubytko jsem měly opět přes booking, nechtěly jsme all inclusive. Vybraly jsme Laganas, což je největší a nejrušnější letovisko s dlouhou pláží. Kousek od letiště, takže jsem na flight radaru vítala všechna letadla a holkám oznamovala, odkud přilétají. Pláž je dlouhá pět kilometrů, první úsek je hodně úzký, lehátka si tu „pronajmete“ za útratu v baru – my chodily dál, kde byl slunečník a dvě lehátka za poplatek 8 euro. Pak pláž pokračuje bez lehátek, protože jsou na ní hnízda želviček. Ráno jsme tudy chodily běhat a jednou nás tam dokonce nepustili, protože tam nějací dobrovolníci označovali, kde jsou želvy schované. Obecně se Zakynthos těší oblibě mezi mladými Brity, což dost lidí odrazuje (jako umějí za to vzít, ne, že ne :-D). Ale když jsme šly běhat, akorát šli spát a vylezli až večer, tak jsme se s nimi zas tolik nepotkaly. 

Na tři dny jsme si pronajaly auto a ostrov objely, je tu spousta míst k vidění, tak by byla škoda se jen opalovat a cpát. Kousek od Laganasu je přístav, kam každé ráno připlouvá velká želva, protože je zvyklá, že jí jeden rybář donese svačinku. U přístavu je i fotogenický ostrůvek Cameo, který se kdysi oddělil při zemětřesení. Dál na západ jsou vápencové útesy, se skvělými vyhlídkami – okolí vesničky Keri, výhled na vápencové útvary Mizithres. Západní pobřeží je celé malebné, mezi útesy jsou různé plážičky, my to vzaly na Porto Roxa Beach, což oproti Laganasu byla příjemná změna, útulná pláž na útesu s pár lehátky a nádherně modrá voda. Cesty jsou lemované olivovníky, těch je na ostrově spousta, jeden je dokonce údajně 2000 let starý.

Nejznámější a jedna z nejkrásnějších pláží celého Řecka vůbec je pláž Navagio – schovaná mezi útesy a na ní vrak lodi. V roce 2023 je zavřená kvůli hrozícímu sesuvu skal, jinak se na ni dá dostat třeba lodí. Za mě je stejně hezčí spíš vyhlídka na pláž z útesu. 

Nejsevernější bod ostrova, mys Skinari, má také co nabídnout. Kromě větrného mlýnu a majáku jsou tu krásné jeskyně, kam se dá dostat lodí i pěšky. 

Ještě jsme navštívily několik pláží – Xigia, kde jsou sirné prameny, takže má údajně i léčivé účinky, které doslova ucítíte, pláž Banana, větší hezky vybavená se skvělým barem 😊 a kouzelná, malá plážička Keri Beach, kde jsou místo slunečníků stromy, pláž oblázková, s krásným výhledem a průzračnou vodou – kousek nad ní doporučujeme Windmill restaurant, kde jsme si moc pochutnaly a výhled z terasy je parádní. 

Taveren jsme samozřejmě navštívily hodně. Třeba v El Greco v Laganasu nám museli donést dva přídavné stolečky, aby se nám tam všechno vešlo. To už jsem si byla jistá, že za obžerství mě peklo nemine. Vedle ubytování byla fancy restaurace Hamsa, kam jsme se dvakrát taky vydaly, lepší dezert jsem asi nikdy neměla! Kousek od našeho místečka na pláži jsme rády chodily na růžek (the Corner), kde jsme si vždycky povídaly s majitelem, který má rád Českou republiku a měl na baru i borovičku. Po jídle je všude klasika, že obsluha donese Ouzo nebo Limoncello, někdy těch panáků na slehnutí bylo víc, ale praly jsme se s tím statečně. Řecko jsem si letos opravdu zamilovala a řecká kuchyně je aktuálně moje nejoblíbenější, tak doufám, že se brzy vrátím na průzkum dalších ostrovů i pokrmů 😊.