První pivo si kupujeme v Pardubicích na nádraží, v Kolíně přestupujeme na vlak do Vídně, kam dorazíme v 22:49 - podle Péti ideální čas na prohlídku města. Každopádně se musíme nějak zabavit, protože vlak nám jede v 5:30 (Martin si zatím spí někde v Budějovicích a do Churu dorazí po vlastní ose). Projdeme si centrum, nábřeží Dunaje, snažíme se sehnat sacher dort, ale žádná cukrárna prostě nemá o půlnoci otevřeno. Nakonec zakempíme v hospodě, dáme si pivo a hrajeme karty. Po páté padneme do vlaku směr naše cílová destinace, každý si zaberem dvojsedačku a usneme. Lehce po poledni na nás na nádraží čekají Verča s Fabianem, naši hostitelé. Chvilku po nás dorazí i do růžova vyspalý Martin a jsme kompletní. Prošli jsme se po okolí, večer nás čekalo tradiční sýrové fondue a Martin snědl velkou část čokoládových vajíček, co Verča měla doma. Budu s láskou vzpomínat na to, jak se tam o nás starali! I na tento výlet jsme měli nachystanou večerní zábavu, tentokrát místo básniček byl večerní kvíz - každý z nás to pojal po svém, ale zábava byla vždy.

Švýcarsko je celkem příhodné pro rčení “i cesta je cíl” - asi by mi stačilo jezdit tam vlakem a koukat z okýnka na tu skvělou přírodu (i když by to stálo asi hodně franků, není to úplně nejlevnější záležitost). Na to je ideální využít Rhétskou dráhu, jejíž část je i součástí UNESCO. Sice jsme ji neprojeli celou, ale i tak to byl pro mě zážitek - panoramatické červené vláčky jezdí po viaduktech a objíždí štíty hor a brázdí nádhernou přírodu.

Druhý den ráno jsme vyrazili opět vlakem - směr Lucern. Krásné město, kde se moderna potkává s historií. Nejdříve jsme se procházeli starou částí, po mostech přes řeku Reuss sem a tam, obdivovali pestré domovní štíty a malá náměstíčka a u toho hledali “Martinovu kašnu”. Prošli jsme se u Lucernského jezera, po hradbách a na vyhlídku na kopec Gütsch, odkud jsme měli Lucern jako na dlani. Pak už zbyl čas jen na pivo a cestu zpátky a Sucharův AZ kvíz ve vlaku. Večer nás čekala grilovačka s přáteli Verči a Fabiána, šipkovaná s morseovkou a spousta další zábavy.

Nedělní vstávání bylo trochu náročnější, ale nakonec jsme ho všichni zvládli. Dnes byla v plánu příroda a krásná jezera v okolí městečka Flims, který je asi 20 km od Churu. Dostáli jsme naší tradice a v jednom z jezer jsme se i vykoupali. Sluníčko sice svítilo, ale i tak to nebylo úplně pro každého. Dnešek jsme pak zakončili v restauraci a zkusili další tradiční jídlo - Cordon bleu (i ve vege verzi). 

Velikonoční pondělí, náš poslední den výletu, jsme se vydali do Davosu, což je mimochodem nejvýše položené město v Evropě. Prošli jsme se kolem jezera i městečkem a když jsou ty Velikonoce, neodpustíme si, k Martinově radosti, návštěvu místní cukrárny.  Před odjezdem jsme si doplnili další “nej” - konečně se dostáváme k probádání Churu, z něhož jsme zatim viděli jen nádraží. A kde je to nej? Chur je nejstarší švýcarské město, zároveň hlavní a největší město kantonu Graubünden. A kruh se uzavírá - konečně jsme potkali Martinovu kašnu! Trochu jsme to spletla a není totiž v Lucernu, ale právě tady, v Churu. Tak u ní Martina vyfotíme, na břehu Rýna dáme poslední kvíz a přichází moje oblíbená část tripu - spinkací vlak! V Polsku jsem se pro to nadchla, cesta sem byla, jak by řekl Péťa,  dobrodružnější, tak si tuhle parádu vychutnáme na cestě domů. Alespoň ti šťastnější z nás, protože byla jen tři místa, tak Suchar a Martin gentlemansky nechali mě a Štěpánku doplnit Péťovo kupé 😊. Ráno jsme dostali i snídani a v Pardubicích jsme se rozešli se slovy “tak ahoj večer”, protože je úterý - náš kvízový den.