Erasmus se nám blížil ke konci, ale domů se nám (překvapivě) moc nechtělo. Abychom trochu oddálili “post-erasmus syndrom” a návrat do reality nebyl tak drsný, rozhodli jsme se s Barčou, Dejvem a Mikulášem procestovat pevninské Portugalsko.
Koupili jsme si letenky z Funchalu do Lisabonu, zarezervovali si nejmenší a nejlevnější autíčko (Fiat Punto), kam se nevešly ani všechny naše věci - moje musely zůstat v Lisabonu na letišti v úschovně - a přes booking.com jsme si našli ubytování v Lisabonu a Portu. Jinak jsme spali tam, kde jsme zrovna zastavili. Třeba na odlehlém místě u moře, z kterého se ráno vyklubala surfařská pláž (a to se mi líbilo!). Udělat si tuto zastávku mezi Madeirou a domovem byl vážně skvělý nápad. Celou cestu byla neskutečná zábava a o zážitky všeho druhu rozhodně nebyla nouze…
Nejvíce se mi líbilo Porto a univerzitní kampus v Coimbře (nejstarší portugalská univerzita), - pokud tedy nepočítám tu pláž se surfaři.
Můj nejodvážnější počin a největší zážitek, který mi doma ani nevěřili, byla cesta z Porta do Lisabonu v našem pronajatém autíčku, kterou jsem absolvovala úplně sama, z čehož logicky vyplývá, že jsem řídila (ostatní letěli později z Porta, já spěchala na tábor) - no a řízení není úplně moje parketa, když to řeknu hodně zaobaleně...