V lednu si Kamča na sociálních sítích povzdechla, že by někam jela. Slovo dalo slovo a po patnácti letech, co jsme se neviděly, jsme vyrazily na dovču do Ománu (all inclusive dovča není moc cestopisná, tak o Ománu až příště, až se tam někdy vrátím). A jelikož jsme si sedly fakt ve všem – od vypnutý klimatizace, přes sportovní aktivity (no dobře, to běhání v písku bylo fakt hrozný), až po focení u západu slunce, rozhodly jsme se, že zase někam vyrazíme.
Nakonec jsme vybraly Barcelonu. Já ještě ve Španělsku nebyla, ale jih Evropy, hlavně Portugalsko, miluju, tak jsem se dost těšila a hned na úvod musím říct, že jsem zklamaná rozhodně nebyla. Když jedu do nějaký metropole, nejvíc se těším na její energii a jak na mě “promluví”. Každý město je jiný. A v tomhle mě Barcelona dostala asi nejvíc. Tyhle věci se mi těžko popisujou – ale dlouho se mi v žádným městě nelíbilo tolik, jako tady…
Barri Götic
Ubytování jsme vybraly v gotické čtvrti kousek od ulice La Rambla, což byl dobrý výchozí bod, protože metro i autobusy jsou nedaleko, stejně tak jako další zajímavá místa, a i na pláž to bylo kousek. Přiletěly jsme pozdě večer, autobusem se z letiště dostaly právě kousek od ubytování a trochu bloudily v úzkých uličkách gotické čtvrti, které nás zprvu lehce vyděsily. Vlastně až ráno jsme viděly, že za bílého dne jsou ty uličky strašně pěkné a další večer nám to už nepřišlo, už jsme tam byly jako doma. Takže jednoznačně doporučuju tohle místo jako základnu.
Ráno jsme vyrazily do jedné z nedalekých kaváren na snídani a pak se toulaly „naší“ čtvrtí. Já bych vydržela několik dnů jenom se tam procházet! Náměstí s barcelonskou katedrálou rozhodně stojí za zmínku, určitě nevynechejte ani katedrální klášter, kde se nám tedy nejvíc líbilo, že tam bydlí třináct hus – symbolický počet odkazuje na věk sv. Eulálie, která byla umučena (jo, takhle v jedný větě to zní trochu divně, ale ty husy byly fakt sympatický).
Prošly jsme ulicí La Rambla, kde to opravdu žije – jsou tu stánky s jídlem, zmrzlinou, suvenýry, ale také pouliční umělci, v jedné boční uličce je pak Mercat de la Boqueria, nejstarší trh, kde kromě masa, ovoce a zeleniny jde koupit spousty dalších věcí. Přes kilometr dlouhá ulice ústí na Katalánské náměstí, což je kromě středu města také dobrý dopravní uzel, takže se odsud dostanete všude…
Sagrada Familia
…třeba i sem, k nejikoničtější stavbě Barcelony. Celá Barcelona je protkána stopami Gaudího, ale tohle je určitě jeho masterpiece, i když stavba stále není hotová. Staví se totiž pouze z veřejných peněz a darů, takže koupí vstupného jsme také přispěly na dostavbu, která měla být na sté výročí smrti Gaudího (2026), ale už teď se ví, že se dostavba zpozdí minimálně o čtyři roky. Takže celou dominantu doplňují obrovská ramena jeřábů, ale i tak je to zážitek. Za mě je tedy hezčí z venku než uvnitř, také jsme se vydaly na jednu z věží (je tam výtah) a viděly celé město jako na dlani. Přes vitráže svítilo odpolední slunce a vše se tak halilo do barev, které jsou pro Gaudího styl tak typické. Asi jsem neviděla originálnější křesťanskou stavbu. Za mě jeden z highlightů Barcelony. Jo a lístky jsme koupily předem (https://tickets.sagradafamilia.org/) - nemusely jsme stát frontu, které může být pořádně dlouhá.
Se zastávkou na hlavní městské pláži, Barcelonetě, jsme to vzaly zpět do naší čtvrti a jak jinak zakončit den, než sangrií a paellou? Gastro zážitek umocnila opět skvělá atmosféra na jednom z náměstíček v gotické čtvrti a pouliční umělci. Jo, ještě vlastně na drink do útulného baru, co nám doporučil kamarád.
Ještě jedno místo v gotické čtvrti se mi líbilo - The World Begins With Every Kiss. Zeď, která zobrazuje dvoje ústa v polibku, která je složená z tisíců malých fotek.
Další ráno zahajujeme avokádovým toustíkem a kávičkou, pak se chystáme za další Gaudího odkazem, do parku Güell.
Güell & Antoni Gaudí
Přibližujeme se mhd na místo, odkud by měl jezdit kyvadlový bus, ale pán z pojízdné kavárny nám vysvětluje, že už nejezdí a naviguje nás na autobusovou zastávku, stejně jako další turisty, odkud se k parku dostáváme. Lístek jsme měly opět předem online, jelikož je zde limitován počet návštěvníků. Kromě skvělého výhledu na město jsou všude typické prvky pro Gaudího, hra s linkami, pestrobarevnost, mozaika… Cestu zpátky do centra jedeme po městských eskalátorech. To je věc, co mě fakt baví - prostě jezdící schody někde na ulici - to u nás nemáme! Po cestě to bereme po stopách Gaudího, tedy Casa Batló a Casa Milí, dvě budovy, které nelze přehlédnout - dá se jít i na prohlídku, my to omrkly jen z venku.
Montjuic
Chvilku se poválíme na pláži a pak se lanovkou přesuneme na kopec Montjuic, který se tyčí nad přístavem. Tohle místo toho má také hodně co nabídnout. Je tu pevnost, muzeum, olympijský park, zpívající fontána (ta zpívá všechny dny, kromě těch, co jsme tam zrovna byly), zahrady a taky další jezdící schody 🙂. Zpátky jdeme procházkou, užíváme si atmosféru města i krásné počasí.
Dnešní večer jsme zkusily další klasiku, a to tapas menu, které jsme opět spláchly sangrií.
Mes que un club
Ač nejsem fanoušek FC, tak návštěvu jednoho z nejslavnějších a největších svatostánků, tedy Camp Nou, jsem nemohla vynechat. Mimochodem fotbal a fandění stejnému klubu nás tenkrát na gymplu s Kamčou hodně sblížilo, takže nad návštěvou tady jsme se moc nerozmýšlely. Lístky jsme koupily na ofiko e-shopu s denním předstihem. Celá prohlídka je dobře a poutavě vymyšlená, člověk vidí celou historii, velká jména, emoce, výhry, prohry, zkrátka vše, co k fotbalu a hlavně klubu s takovou tradicí patří. Na konci mi i ukápla slzička. Slogan “víc než klub”, který jsem v originále použila jako nadpis tohoto odstavce má určitě něco do sebe, ale i tak zůstanu u červenobílého dresu 🙂 V nedaleké restauraci jsme si sestavily menu trochu naslepo, protože bylo jen ve španělštině a krom Kamči studené polévky jsme si pochutnaly.
Po tomhle zážitku jsme se vydaly metrem na letiště a s Vuelingem zpátky do Prahy. Sečteno podtrženo tenhle článek nic objevnýho o Barceloně nepřinese - viděly jsme ty hlavní turistický místa, dost dobře se najedly a trochu se opálily, zkrátka si užily parádní holčičí prodlouženej víkend. Barcelona nás dostala skvělou atmosférou a výlet považujeme za více než vydařenej. Vždycky říkám, že Madeira je jediný místo, kam se ráda vracím, ale teď jsem na tenhle seznam musela přidat další bod…
