Wizz Air začal nabízet letenky za pár korun z Katowic do Kutaisi - slovo dalo slovo a dvě auta se vydávají na cestu směr katowické letiště. Gruzie pro mě do té doby byla především postsovětská republika s konflikty v Osetii a Jižní Abcházii, ale musím říct, že má opravdu co nabídnout – nádherná příroda, zajímavá architektura, srdeční lidé, nízké ceny, pálenka a koprová pizza - tak se mi Gruzie představila při našem prvním (doufám, že ne posledním) setkání. A také konečně přišla vhod moje srandovní ruština.
Na cestě Pardubice - Katowice nás zdržela hustá mlha, takže parkujeme na poslední chvilku na odstavném parkovišti u letiště, které v mlze ani nevidíme. Zvládli jsme ho najít a dokonce jsme ještě asi tři minutky čekali.
Na letišti v Kutaisi na nás čekalo “taxi”, které domluvil náš pan domácí. Cestou připomínající tankodrom jsme se dostali k ubytování. To jsme zařídili přes airbnb.com. Naši domácí byli výborní a docela jsme si rozuměli i přes jazykovou bariéru - musely nám stačit moje dva semestry ruštiny, ruce, nohy a ajsbrejkr v podobě domácí pálenky, která nás provázela celým pobytem.
Dominantou Kutaisi je katedrála Bagrati, která patří na seznam UNESCO World Heritage, kam jsme se vydali na první výlet.
Prošli jsme si centrum, po cestě zkusili několik (možná všechny) okýnek s jídlem a skončili jsme v hospůdce, kde jsme si dali pivo a pizzu, na které nesměla chybět oblíbená ingredience, kopr. Zpátky na ubytko nebo na delší vzdálenosti jsme využívali taxi za pár lari.
Další den jsme podnikli výlet s našimi super veselými taxikáři, kteří při každé příležitosti vytáhli z kufru pálenku, což se celkem hodilo, protože počasí se měnilo jako na houpačce a občas i sněžilo, tak nám alespoň nebyla zima. Navštívili jsme národní park Sataplia, což je jedno z mála míst na světě se zachovalými dinosauřími stopami. Také tu narazíte na pár soch dinosaurů, naučnou stezku a krásnou přírodu a výhled do krajiny.
Navštívili jsme také Prometheovu jeskyni. Jestli se vám líbí Moravský kras, tak tady budete nadšeni. Jedná se o obrovský komplex, kde jsou stalaktity, stalagmity a stalagnáty krásně nasvíceny. Může se tu fotit, tak toho hojně využíváme.
Místo, kde se mi líbilo asi nejvíc, je klášter Gelati, další UNESCO památka. Dá se tam dostat taxíkem nebo maršrutkou. Jedná se o celý komplex budov. Některé z kostelů se zrovna rekonstruovaly, ale i tak návštěva stála opravdu za to. Hodně zachovalé jsou i interiéry s pěknými freskami. A samozřejmě opět výhled!
Vyznat se v kutaisské veřejné dopravě je celkem divočina. Nápisy jsou jen v gruzínštině, tísní se tu množství autobusů i maršrutek, ale i tak jsme zvládli najít spoj směr Čiatura, kam jsme měli v plánu. Cílem nebylo přímo ono město, ale především Katshki Pillar. Někde, v podstatě náhodně, jsme vylezli z maršrutky a dál se vydali pěšky a zanedlouho jsme zahlédli náš cíl. Uprostřed zeleně se tyčí vysoký skalní pilíř a na něm malý kostelík. Samotná Čiatura je dost vybydlené hornické město se zvláštní atmosférou. Největší zajímavostí jsou stalinské lanovky plnící funkci MHD. Já bych do toho nevlezla ani zdrogovaná - bohužel, bohudík se naše část bandičky moc nezdržela a poslední maršrutkou jsme uháněli zpět. Ono jízda maršrutkou je zážitek sám o sobě - silnice jsou v šíleném stavu, místy není ani asfalt, řidiči po nich ovšem jezdí neuvěřitelnou rychlostí. Není divu, že jsou na každém rohu autoservisy. Zážitek z jízdy umocňuje místní populární hudba z chrčícího repráku, všechno jako při cestování po Tádžikistánu. Tady jsme ovšem měli ten komfort, že počet pasažérů odpovídal počtu míst v maršrutce. Tenhle styl přesunů, pěkně s místními, mám i přes to všechno (nebo právě proto) nejradši.
Gruzii určitě stojí za to navštívit. Já mám v plánu se sem vrátit především za přírodou, horskými vesničkami, ale také bych se chtěla podívat do Tbilisi a Batumi. Cestování po Gruzii je levné a podle mě i celkem bezpečné (záleží, jak je to zrovna s Abcházií a Jižní Osetií). Lidé jsou vstřícní, srdeční, rádi se dají do řeči - “vy jste Češi, Čekoslovakia? Ej, to jsme bratři a na to se napijeme!”
