QbicAbychom dodrželi naše lowcostové plány, docela jsme se zapotili u hledání ubytka. Spoléhali jsme na airbnb, ale nabídka, v porovnání třeba s Paříží, kde jsme v pohodě sehnali, žádná hitparáda. Nakonec jsme našli akční nabídku na bookingu – designový hotel u metra, v rozumné dojezdnosti od centra - osm zastávek od Hlavního nádraží, který je součástí amsterdamského obchodního centra (WTC). Na tránkách hotelu Qbic se chvástají tím, že každý pokoj je originál se speciální dekorací.  Prostředí bylo opravdu moderní a nápadité. Všechny pokoje byly smontovány s takových buněk, kdy z jedné strany byla postel a z druhé koupelna se záchodem – bez dveří! Na chodbě pak naštěstí byly i normální společné toalety. Lobby byla super, mohli jsme posedět a dát si zdarma kávu a drobné občerstvení či připlatit snídani. Ubytování se nám líbilo, bylo opravdu originální a můžu jen doporučit. A dokonce jsme měli i pokoje s oknem, i když jsme si zaplatili pouze za pokoje bez okna…

Z letiště jsme jeli vlakem (3€/osoba) až k hotelu. Lístky nám byly stejně k ničemu, jelikož jsme si je zapomněli označit, takže jsem celou cestu trnula, kdy přijde průvodčí a budeme mít průser. Naštěstí nikdo nepřišel.

Ubytovali jsme se a rovnou vyrazili do města. Koupili jsme si dvoudenní lístek na metro a vyrazili jsme směr Centraal station a pokračovali jsme na uměle vytvořené ostrovy Borneo, Sporenburg a Java/KNSM, které jsou zastavěny budovami ve velice moderním a neotřelém stylu. Brzy jsme poznali, že místní si úplně nelibují v záclonách a závěsech, takže kromě exteriérů jsme si mohli prohlédnout i interiéry a něco málo ze života.

Pak jsme se tramvají číslo 26 přesunuli k hlavnímu vlakovému nádraží, které je jednou z dominant centra. Tam jsme si nakoupili v Albertu něco k véče, tradiční nizozemské sušenky s karamelem (ty jsem snědla ještě v metru), pivo a víno a přesunuli jsme se do našeho hotelu.

centrum AmsterdamuDalší den ráno jsme se opět přesunuli metrem do centra a s průvodcem v ruce jsme se vydali do uliček města, které jsou protkány říčními kanály. První zastávkou bylo známé náměstí Dam, kde stojí Královský palác, kostel, ale i muzeum voskových figurín. Turistů zde bylo požehnaně, ale památek si nikdo nevšímal, protože všichni obdivovali autíčko “z budoucnosti” Mercedes F015, které umí jezdit bez řidiče – brácha s Michalem v první řadě. Pokračovali jsme kolem kanálů ke státní opeře, prohlíželi si velice fotogenické úzké domečky i mosty, kterých je v Amstru snad milion. Vše bylo obohaceno o kličkování mezi cyklisty, kterých je asi tak stokrát více než oněch mostů, to vážně nepřeháním. Už nikdy nebudu říkat, že je v Pardubicích hodně cyklistů. Kola jsou všude – zamčená ke všemu, co nejde odnést. Došli jsme k pivovaru Heineken, k Rijksmuseu, kde je turisty oblíbený nápis “Iamsterdam”, který pod nánosem plazících se turistů nebyl skoro vidět. Ale i my jsme si ulovili pár kýčovitých fotek. Po fastfoodovém obědu jsme se u nádraží nalodili na turistickou vyhlídkovou loďku a nechali se unášet po kanálech a ve sluchátkách poslouchali něco o historii i architektuře Amsterdamu. Konečně jsme se dozvěděli, proč jsou na všech barácích háky – slouží ke stěhování. Velký nábytek by se úzkými domy a schodišti nevešel. Domy jsou také dost křivé.

Večer jsme se rozhodli okusit něco málo z nočního života. nejdříve jsme se prošli, navštívili jsme dům Anny Frankové a vyrazili do čtvrti červených luceren, kde se to právě probouzelo k životu. Bohužel se tam nesmělo fotit. No, stejně by mi to asi bylo blbý. Klukům přišlo, že viděli málo holek – asi jsme tam přece jen byli moc brzy… Na můj vkus tedy bylo holek až až.

Zaanse SchansMěsto už jsme měli docela probádané, tak jsme vyrazili na výlet do skanzenu Zaanse Schans. Jeli jsme vlakem. Ze zastávky jdeme podle značení a zanedlouho přicházíme do upravené vesničky, v které jsou ukázky tradičních řemesel, jako je výroba sýrů či dřeváků. Pokračujeme k šesti mlýnům, které jsme viděli už z dálky. Každý mlýn je trochu jiný. Některé se používají jako pila, další je k lisování oleje, drcení koření nebo výrobě barviv – poslední jmenovaný jsme za tři eura navštívili. Dokonce jsme dostali i dvě A4 s českým textem (á la google translator), jak se barva vyrábí. Prošli jsme si obě patra mlýnu i ochoz u lopatek. Po návratu do Amstru jsme si došli na pizzu a neodolali jsme ani vaflím. Aby nám tahle nálož vytrávila, procházeli jsme se městem a nasávali atmosféru i všudypřítomný odér z coffee shopů. Ještě jsme navštívili umně skrytou zahradu Begijnhof, kde se nachází nejstarší amsterodamský dům a dříve zde žily jeptišky, nyní jsou okolní domky obývány neprovdanými ženami. Prošli jsme se městským parkem a tramvají se nechali odvézt na květinový trh.

Pak už jen klasická zastávka v Albertu, nákup na večer a celkem unavení jsme zapadli na pokoj, připili si vínkem a pivem a sbalili jsme si batůžky. Ráno už nás čekala cesta zpět do Prahy...