Madeira

Jak se dostat na Madeiru a jak tam cestovat

Na Madeiru se dá letět přímo z Prahy (např. se SmartWings) nebo s nízkonákladovkami s mezipřistáním, kdy se dá sehnat zpáteční letenka podstatně levněji - nejlevněji se mi podařilo letět tam a zpět za čtyři tisíce, což za takovou lokalitu je neuvěřitelná cena. Jedna varianta je s easyJetem přes Londýn a druhá s TAP Portugal přes Lisabon. Občas bývá akce i z některého z německých letišť, kam se dá dostat autobusem nebo spolujízdou. Jinak letiště na Madeiře patří mezi jedno z nejnebezpečnějších (což jsem naštěstí zjistila až při třetí návštěvě). Krátká ranvej na pilířích a poryvy větru není úplně super kombinace, občas se i stane, že se kvůli větru odlétá se zpožděním.

Jak se pohybovat po ostrově pak záleží na délce pobytu. Pokud jedete na kratší dobu, řekněme týden, určitě bych doporučila pronájem auta, kterým vše pohodlně objedete. Všude se dá dostat i autobusy - v tomto případě je dobré ubytovat se ve Funchalu, odkud všechny vyjíždějí.

• městské autobusy: http://www.horariosdofunchal.pt/ na papírovou kartičku si nabijete peníze a při nástupu si “pípnete”
• meziměsto: http://www.rodoeste.com.pt/
• meziměsto: www.sam.pt

Pokud vám jízda autobusem nedělá dobře, pamatujte na zásoby kinedrilu, jede se pořád nahoru a dolů po klikatých silničkách. V případě pronájmu auta také pozor na krávy (ne za volantem, ale na stádečka volně se potulující kolem cest).

Tradiční jídlo a pití

Víno - madeirské víno se po kvašení dává do speciálních “pecí”. To proto, aby se v podstatě simulovala jízda na lodi v tropických vedrech, která, jak se prokázalo již v 18. století, tomuto vínu nesmírně prospívá. Díky tomu také víno vydrží dloooouhou dobu dokonce i otevřené - já dělám asi něco špatně - nikdy mi otevřené víno nevydrželo ani do druhého dne 😊.

Poncha - tak to je pro mě chuť Erasmu! Tradiční madeirský alko nápoj se vyrábí z aguardente (pálenka z cukrové třtiny), medu a džusu nebo šťávy, podle typu. V Calhetě jsme se byli také podívat v továrně na cukrovou třtinu, kde se vyrábí i aguardente a je tam i muzeum a ochutnávky.

Nikita -  to je asi nejdivnější spojení chutí, co znám, ale miluji to! Smíchejte pivo, víno a zmrzku a super drink je na světě. Zní to fakt divně, ale je to opravdu lahůdka. Tradičně je ananasová, ale objevují se i další varianty - marakujová nebo jahodová.

Espada - je černá (a celkem strašidelná) ryba, která se podává na mnoho způsobů. Neotřelý a asi i nejpopulárnější je s pečenými banány. Banánů je na Madeiře hojně. Jsou menší a mají malinko jinou chuť, bohužel se nevyvážejí.

Espetada - je hovězí špíz s česnekem a bobkovým listem, peče se na vavřínových větvičkách, v restauracích ho nosí na zavěšené jehlici. Brácha s taťkou si na tom moc pochutnali, když za mnou přijeli, já si dala kukuřičné smažené kostky.

Bolo do caco - speciální chlebík, který se prodává na každém rohu s máslem a česnekem a petrželkou. Jako svačinka je to dobrota.

Bolo do mel - sladký medový moučník s ořechy. Trochu to připomíná naši perníkovou buchtu.  

Funchal

Hlavní město je skvělý výchozí bod pro výlety, ale samo o sobě je plné lákadel pro turisty, asi jako většina podobných destinací, které těží především z turismu. Denně tu kotví zaoceánské lodě, s kterých vyskáče až několik tisíc turistů, utratí peníze a parník je odveze zase “o dům dál”. Najdete tu spoustu muzeí a dalších atrakcí, jako projížďka na lodi Krištofa Kolumba atd. Za mě rozhodně mohu doporučit muzeum vína (překvápko, co?) a muzeum fotografie, které je bohužel dočasně zavřeno. Nejraději ale mám toulat se jen tak starou částí města a kolem přístavu. Zona Velha, nejstarší část Funchalu má zkrátka dokonalou atmosféru - úzké uličky, kavárničky, galerie, spousta umělecky pomalovaných a vyzdobených dveří a vchodů - to se mi nikdy neomrzí. Večer se ulice ožívá nočním životem, postává se spíše na ulicích, než v malých barech - tam si jen koupíte drink a dostanete kelímek buráků. Slupky od nich pak zaplní všechny ulice… Nad hlavou vám sviští lanovka na Monte, kde je krásný kostel, výhled na město a moře, zahrady - tropická zahrada je rozsáhlá, plná exotických rostlin, upravených zákoutí do různých stylů (čínská zahrada atd.) a dozvíte se zde také něco o historii. Na Monte se nachází známá atrakce Carrinhos de Monte - na proutěných sáňkách to s vámi řidič sjede až dolů. Toto jsem, na rozdíl od Ersta Hemingwaye, neabsolvovala. Turisté to ale milují.

V centru Funchalu je také několik pěkných kostelů a katedrál - třeba katedrála Sé, která má i moc pěkný interiér. Mercado dos Lavradores - trh, kde nakoupíte čerstvé ovoce, zeleninu, květiny, ryby přímo od rybářů, koření nebo suvenýry. Mnoho prodejců má na sobě madeirské kroje nebo čapky, všude voní květiny a exotické ovoce (když nepočítám rybí část), je sice potřeba se trošku prodírat davem, místo i tak opravdu stojí za to.

Ráda jsem chodila i do parků a botanické zahrady. Nejpěknější park je podle mě Park Santa Catarina, z kterého je výhled na přístav a dá se v něm lenošit na trávě. Díky specifickému podnebí se na Madeiře daří spoustě rostlin a stromů ze všech koutů světa.

Západ města je jeden obří komplex luxusních hotelů s bazény. Kousek za těmito okázalými hotýlky leží Praia Formosa, oblázková pláž vhodná ke koupání - rozhodně nečekejte nějaké luxusní poleženíčko, na válecí dovču u moře Madeira není zrovna vhodnou destinací.

Vyhlídka Pico dos Barcelos, která je nad Funchalem je moje oblíbená. Odsud je vidět pěkně Funchal a doveze vás tam autobus z centra (jezdila tam linka 12).

Levády

Madeira je protkána umělými zavlažovacími kanály, levádami. Je neuvěřitelné, že na tak malém ostrůvku můžete nachodit doslova tisíce kilometrů tras (údaje o přesné délce se hodně liší, nejsmělejší odhad je až 5000 km) vedoucích podél těchto kanálků. Jsou rozděleny na lehké, středně obtížné a obtížné. Ty náročné jsou možná delší nebo mají vyšší převýšení, ale není to nic hrozného, co by krom pohorek vyžadovalo nějaké speciální vybavení. Zvládl to i můj pohodlný brácha 😊. Na některých trasách se jde tunelem nebo pod/za vodopádem, takže pláštěnku a čelovku s sebou. Dá se koupit i cesta s průvodcem a dopravou, čehož jsem nikdy nevyužila.

Vybrat levídu si můžete třeba zde (http://www.visitmadeira.pt/en-gb/what-to-do/activities/search/madeira/activities/walks?PageNum=1/ nebo zde (http://www.walkmeguide.com/en), kde jsou trasy popsány, je tam mapa i informace, jak se tam dostat.

Jedna z mých oblíbených tras je Vereda do Fanal. Cesta je hodně rozmanitá a s krásným výhledem. Cesta vede například i vavřínovým lesem.

Z kratších je zajímavá Levada Fajã do Rodrigues - na trase je několik delších tunelů, které byly zbudovány kvůli vodnímu kanálu po cestě je také několik vodopádů, takže je cesta celkem zábavná. Výhledy mezi tunely do údolí jsou nádherné.

Naopak z těžších se mi nejvíce líbila Encumeada. Je to náročnější a delší trasa, kdy se jde často po schodech - dolů i nahoru. Zvládla jsem ji dva dny po dobrání antibiotik.

Pico Arriero a Pico Ruivo - z vrcholu na vrchol

Druhá nejvyšší hora Madeiry Pico Areeiro (1818 m.n.m) je snadno dosažitelná autem. Parkoviště je kousek od vrcholu, kde je, když počasí dovolí, výhled na všechny strany. Na “střechu Madeiry”, jak se přezdívá nejvyšší hoře, Picu Ruivu (1862 m.n.m.), už to tak snadno nejde. Je několik možností. Nejsnazší je nechat auto na parkovišti Achada do Teixeira a pokračovat vyznačenou cestičkou (necelé 3km/300m převýšení). Tuhle trasu jsem absolvovala, když za mnou dorazili taťka s bráchou na návštěvu. Opravdoví fajnšmekři ovšem volí hřebenovku z Pico Areeira, kterou jsme s pár kamarády zmákli i v mlze, dešti a větru. Sem tam se počasí umoudřilo a naskytl se nám nějaký ten výhled. Trasa je jedna z náročnějších, ale určitě stojí za to.

Ponta de São Lourenço - východní cíp ostrova

Když jsem tu byla poprvé, místo mě naprosto uchvátilo. Tento východní poloostrov je úplně odlišný od zbytku ostrova. Není tu žádná bujará vegetace, ale barevné útesy, napříč kterými vede trek až na samotný cíp ostrova, za kterým leží neobydlené ostrůvky. Cesta není nijak zvlášť náročná a pořád je skvělý výhled. Tohle místo se mi líbí asi nejvíce.

Tradiční obydlí v Santaně

Většinou, když někde na internetu narazím na reklamu na zájezd nebo levné letenky, na obrázku jsou právě tradiční domečky s doškovou střechou, které dříve byly po celém ostrově, nyní jsou jen v Santaně a především jako turistická atrakce - jakýsi skanzen. Jinak v Santaně moc věcí k vidění není, ale v okolí je pár levád, tak se dá výlet spojit.

Porto Moniz a São Vicente

Cesta k tomuto městečku se klikatí podél útesů a skrz tunely, za kterými auto dostane spršku. Z vyhlídky na útesu máte městečko jako na dlani, postupně silnice klesá až na pobřeží. Hlavní atrakcí jsou přírodní lávové bazény vytvořené vulkanickou činností (vstup zdarma). Přímo za nimi je oceán a vlny často došplouchnou až do bazénků. Také jsem tu jednou navštívila Aquario da Madeira, kde se mi docela líbilo.
Po cestě jsou také jeskyně São Vicente, které se dají projít, součástí je i vulkanické muzeum, kde je spousta informací ohledně sopečného původu a také film ve 3D o vzniku Madeiry.

Výhledy a zajímavé zastávky

Co dalšího se mi na Madeiře líbilo:

• Cabo Girão: druhý nejvyšší útes Evropy, 580 m vysoký. Nad ním byla vystavěna skleněná vyhlídka. Leží kousek na západ od Funchalu a dá se tam dostat autem i busem.
• Ponta do Garajau: pro změnu na východ od Funchalu, kde se nachází vyhlídka se sochou Cristo Rei, stejnou, jako v Rio de Janeiru nebo Lisabonu, jen o poznání nižší.
• Caminho dos Pés Descalços do Hotel Jardim Atlântico (Prazeres): relaxační procházka. V hotelu jsme si za euro půjčili ručník a šli jsme “na zahrádku” s pěkným výhledem, kde jsme se zuli a absolvovali cestičku, kde se jde po šiškách, kamenech nebo vodou. Určitě stojí za to se zde zastavit při cestě na západ ostrova.
• Paúl do Mar: rybářská vesnička, která je také vyhledávaná surfaři, ale já tu mám nejraději klub Maktub. Dokonce tu měl koncert i můj oblíbenec Jahcoustix. Klub je maličký, tancuje se a pije na celé pobřežní ulici až do rána.

Porto Santo

Porto Santo je soused Madeiry - jsou od sebe něco kolem čtyřiceti kilometrů. Každý den mezi nimi pendluje loď i letadlo. Důvodem k návštěvě není nic jiného, než desetikilometrová písečná pláž. Písek na této pláže je také léčivý - obsahuje hodně minerálů. Pláž je krásná, rozlehlá a nebývá přelidněná.

Já jsem měla tu smůlu, že když jsem sem na tři dny vyrazila, počasí se zrovna pokazilo a na koupání ani opalování to zrovna nebylo. Dá se jít na procházku nebo objet ostrov na kole a je tu golfové hřiště, ale jinak se tu moc zábavy nenajde.

Festivaly

Z obrovské škály oslav a festivalů si vybere každý. V podstatě se pořád něco slaví.  Tyto tradice rozhodně posiluje turismus - na ty největší festivaly Madeira každoročně praská ve švech.

Karneval - na přelomu února a března se koná několikatidenní karnevalová slavnost, jejíž vrchol je karnevalový průvod připomínající ten nejslavnější v Rio de Janeiru. I zde vyjíždí alegorické vozy plné tanečníků, které za doprovodu samby projíždějí funchalskou kolonádou. Následuje trocha satiry (v tom jsou Madeiřani vůbec dobří) - průvod masek reflektujících aktuální témata. Předchozí dny se pak slaví úplně všude, každý den je tématický. Nejoblíbenější je asi den, kdy se muži převlékají za ženy a opačně.

Madeira Film Festival - se koná v dubnu. Je podstatně komornější, než jiné festivaly, také je o dost mladší, ale mohu jen doporučit. Zaměřuje se na nezávislé filmy a často také na současná enviromentální i sociální témata.

Květinový festival - jednoznačně nejpopulárnější událost se koná v květnu - “Festa do Flor”. Už tak rozkvetlý ostrov zaplní tisíce pestrých květů, květinové koberce a další výzdoba. Vyvrcholením je opět jízda alegorických vozů, mezi kterými tančí spousty tanečníků převlečených za květiny. Průvod je dlouhý a opravdu velkolepý a turisté ho milují. Doprovodné akce probíhají v podstatě celý květen, kdy se slaví pouto mezi ostrovany a jejich rozkvetlým ostrovem.

Festival ohňostrojů - každou sobotu v červnu soutěží jedna země o první místo, což je pořádání ohňostroje na Silvestra, který je jeden z nejlepších v Evropě. Ohňostroje trvají dvacet minut a jsou doprovázeny hudbou. Zaplní se celé nábřeží, střechy hotelů a velkolepá show může začít. Akce je doprovázena dalšími koncerty a jinými událostmi. Tyhle ohňostroje mají vážně kouzelnou atmosféru. Většina má ohňostroj spojený s novoročními oslavami, ale pro mě už to napořád bude připomínka letních nocí ve Funchalu a zmrzliny…

Oslavy svatých - se konají taktéž v červnu a opět se vyráží do ulic. Tentokrát vozy zůstávají v garážích a místo nich vyráží procesí se secvičeným “tancem” v tradičních krojích. Kterého jsem se zúčastnila i já se “svými” dětmi z centra, kde jsem pracovala. procesí procházejí několik míst několik víkendů za sebou. Ulice jsou vyzdobené, všude stánky s jídlem a pitím a oslavuje se.

Další fesťáky jsou spojené s jídlem, pitím nebo hudbou. Například festival cibule, anona (takové zelené ovoce, co mi nechutná), citrónu, banánů, vína, kaštanů, ryb, třešní, jazzu, folklorního umění…. Vánoce se také slaví ve velkém stylu. Vánočně nazdobené palmy, obří polystyrenový sněhulák a zasněžený vláček, světýlka kam oko dohlédne - no, mně to vánoční atmosféru moc nenavodilo, ale slavit Vánoce v krátkém rukávu bych si stejně nechala líbit každý rok.

Erasmus: studijní pobyt a stáž

Jet studovat nebo pracovat do zahraniční je podle mě asi ta nejlepší věc, kterou člověk při studiu na vysoké škole může udělat. Jak jsem psala, já jsem využila obou zmíněných možností právě na Madeiře.

Vypadnout do světa za univerzitní stipendium, a ještě se toho spoustu naučit - od otevírání vína botou až po sprostou slovinskou písničku, je vážně příležitost…  

Ani nevím, jak mě napadlo si přihlášku podat. Zbývalo jen rozhodnout kam. Moje kritéria: TEPLO, capoeira, portugalština - takže Madeira vyšla jako jasný vítěz. Byla jsem vybrána a zbývalo jen několik formalit jako výběr předmětů, potvrzení z funchalské univerzity, ubytování a letenka.

Škola mě docela bavila (jsem docela šprtka 😊). Vybrala jsem si z předmětů hlavně jazyky - vlastně na všechny (angličtina, němčina, portugalština) jsme měli rodilé mluvčí. Ale co si budeme povídat, Erasmus není zase tolik o škole. I když jsem se musela připravovat na zkoušky a dělat úkoly, když vzpomínám na Erasmus, vzpomínám na všechny lidi, které jsem poznala, místa, co jsme procestovali, na lekce capoeiry, kam jsem chodila a poznala úžasné kamarády, na běhání podél oceánu, párty a oslavy, snažila jsem se trochu naučit fotit s mojí první zrcadlovkou, užívala jsem si skvělé počasí…

Stáž už byla co do povinností trochu náročnější. Ale bavila mě o dost více než studijní pobyt. Chodila jsem čtyřikrát týdně do komunitního centra, kde se ze mě stala proffesora Katerina a celý den jsem byla mezi dětmi. Třeba karetní hru UNO už nikdy v životě nechci vidět, hráli jsme ji snad každý den. Jezdili jsme na výlety, trénovali na průvod, kterého jsem se také účastnila, na ten jsme si i šili kroje, takže jsem se naučila i na šicím stroji. Děti byly skvělé, kolegové také. Hlavně jsem používala celý den portugalštinu, což mě bavilo a mohla jsem se zase trošku zlepšit. I tak bylo spousta času na zábavu, výlety, párty, surfování i sport a kamarády – měli jsme štěstí na českou bandičku, Erasmus partu, ale moji největší miláčci jsou moje spolubydlící Sónia a také Pedro s Raquel, s kterými jsem trávila spousty času.